Podle názvu patřila osada k místům "vodním". Louka (staroslověnsky "Iraka") znamenalo místo u vody, ve vodnaté krajině, porostlé travou. V jednom případě se objevuje záznam, kde jsou Luka nazvána latinským překladem svého jména - Pratum a lze se setkat i s latinským Naluce. Tyto názvy byly používány až do dob Komenského, který v roce 1633 ve své mapě poprvé uvedl výhradně německý název "Wiese".

V údolí řeky Jihlavy, chráněno vysokými stráněmi, 12 km jihovýchodně od okresního města, leží městečko, Luka nad Jihlavou.

První stopy člověka se v této obci objevily v mladší době kamenné. Dlouho se držel názor, že tato část Českomoravské vrchoviny je archeologicky sterilní a nezajímavá. Soudilo se, že ještě ve středověku byla Českomoravská vrchovina pokryta širokým neprostupným hvozdem, kterým vedly pouze stezky (lovětinská, haberská). Z okolí obce však pocházejí dva nahodile nalezené předměty z mladší doby kamenné. Prvním je kamenný mlat z doby s kulturou lineární keramiky, nalezený v lese pod "Babylonem" u Svatoslavi. Druhým je vrtaný kamenný nástroj z doby s kulturou volutové keramiky, nalezený v roce 1923 na "Balkáně". Nálezy jsou umístěny v muzeu v Jihlavě.

Vznik a rozvoj hornických center na Jihlavsku přilákal na tato místa kolonizační proud řemeslníků a obchodníků. Současně se tedy také zvýšila potřeba vybudovat širokou oblast zemědělského zázemí. Tak lze vysvětlit vznik nových kolonizačních středisek na třebíčském opatství.

Bezpečně je obec doložena až k roku 1378, odkud pochází zmínka o faráři Petrovi de Luca. Románská okénka na věži farního kostela sv. Bartoloměje však dokládají mnohem vyšší stáří Luk. Od té doby vystřídala Luka mnoho majitelů, až roku 1768 rod Kouniců prodal Luka za 154 000 rýnských Josefu, svobodnému pánu Widmannovi. Pak už Luka nepřetržitě patřila hraběcí rodině Widmannů Sedlnických.

Císařovna Marie Terezie svým diplomem z 24. května 1755 povýšila Luka na městečko. 28. října 1796 udělil císař František II. Lukám privilegium konání pěti výročních trhů.

Velký rozmach obce nastal s vybudováním železnice v roce 1870. V této době měla Luka 1 347 obyvatel. Na začátku století už to bylo 1 802 a v roce 1910 se počet obyvatel poprvé přehoupl přes dva tisíce, tedy 2 007 občanů.

 

Počátkem 20. století byly Luka živým městečkem. V Lukách byly čtyři hostince, mlýn, továrna na pletenou a stávkovou přízi, přádelna, parní pila a lihovar velkostatku. Dále zde bylo možné najít poštu, telegraf i telefon, četnickou stanici, dobrovolný hasičský sbor (od roku 1879), kontribuční záložnu (od roku 1865) a občanskou záložnu (od roku 1909). I společenský a kulturní život byl v Lukách čilý. V obci působily tři humanitní spolky a od roku 1909 byla k dispozici veřejná knihovna pro lid, čítající 600 svazků. Knihovna byla majetkem "Vzdělávacíživnostensko-řemeslnické besedy v Lukách". Dříve se tato beseda nazývala "Vzdělávací spolek", který byl založen už v roce 1896.

V Lukách byla pětitřídní jubilejní obecná škola císaře Františka Josefa I. se 359 žáky. V roce 1908 musela být škola rozšířena ještě očtyři třídy, neboť její kapacita již nepostačovala. V roce 1902 dal Antonín hrabě Widmann Sedlnický postavit opatrovnu (mateřskou školku), kterou navštěvovalo 72 dětí a která stála nedaleko škol.

Už tehdy k Lukám správně patřily osady Předvoř, Votín a Svatoslav.

• Votín (dnes Otín) - 2 km severozápadně od Luk. Vesnice měla 140 obyvatel a 2,3 km2. Ve Votíně byl dvůr Antonína hraběte Widmanna Sedlnického a hostinec.

• Předvoř (dnes Předboř) - vesnice s 98 obyvateli, 1 km západně od Luk na návrší. Měla 1,6 km2 pozemků. Ve vsi na řece Jihlavě byl mlýn s pilou. Od roku 1895 přádelna a od roku 1910 parní pila. Majitel byl opět Antonín hrabě Widmann Sedlnický.

• Svatoslav - osada 2,5 km od Luk, směrem na jih. Měla 78 obyvatel a 1,2 km2 pozemků. Byl zde panský dvůr, který patřil k louckému zboží. Tato ves podobného jména tu už stála v dávné minulosti a náležela klášteru Třebíčskému. V 16. a 17. století byla osada pustá a opuštěná. Obydlenou se opět stala až v roce 1721.